Když jsme žili na Vysočině s malým synem Tomem, jezdívali jsme se koupat k rybníku obklopenému kempem. V kempu i u rybníka pobývali převážně starší lidé a důchodci, ale měli něco společného. Jakmile jste tam vešli, vypadalo to, že jste přešli do nějaké jiné časové linie. Všiml si toho tehdy pětiletý Tom a stále dorážel otázkami.
"Maminko, proč se tam všichni mračí? A proč ten pán nadává? A oni jsou jiní než my? ..."
Na jeho nekonečné otázky jsem nakonec vymyslela jasnou odpověď.
"Tome, to je prostě SKANZEN KOMUNISMU".
Dnes po přečtení článku o vedlejších nejasných milionových příjmech plukovníka Prymuly mi právě přišla sms od mého kamaráda. Měla radikálnější konec, který sem nemohu napsat. A napadlo mne:
Vytvořme u nás velký skanzen komunismu. Mohli by se do něj nastěhovat ti, kdo si stýskají po lepších časech za totáče. Přesunuli by se tam všichni stbáci a bývalí soudruzi. Možná by tam mohli žít i odsouzení za podvody a rozkrádání země....
A naše děti i my bychom se tam jezdili dívat na tu raritu. Alespoň bychom si konečně vážili svobody a nenechali si ji brát ani v tuto dobu.
